Další filmový hrdina může začít v Lyfeře

Kino odjakživa vytvářelo lidi, kteří neexistovali, dokud si je někdo nepředstavil. I když je herec skutečný, identita, s níž se na plátně setkáváme, vzniká díky castingu, scénáři, kostýmu, maskérně, kameře, scénografii a hereckému výkonu. Generativní AI do tohoto procesu přináší další možnost: postava může vzniknout jako umělá identita jejíž vizuální podoba se rozvíjí ještě předtím, než se zapojí herec, kostýmní oddělení nebo fyzická scéna. Pro filmaře, kteří zkoumají AI humanoidní postavy, je zajímavou otázkou, jak může tato identita získat dostatečnou kontinuitu a specifičnost pro vyprávění příběhu.

Velká část přitažlivosti návrhu AI postav byla dosud spojována s jednotlivým konceptuálním obrázkem. Objeví se působivá tvář, kostým naznačí směr nebo neobvyklá kombinace materiálů dodá fiktivnímu tvorovi uvěřitelnost. Tyto obrazy mohou být užitečné, ale filmová postava musí fungovat i mimo podmínky, díky nimž byl první obraz úspěšný. Stejnou bytost musíme rozpoznat v detailním záběru i v celkovém záběru, v noci i za denního světla, před převlečením i po něm a nakonec i v průběhu událostí, které mění její vzhled.

Tento požadavek mění představu o tom, co stojí za rozvíjení. Obraz se stává začátkem zkoumání postavy, nikoli bodem, v němž toto zkoumání končí.

Od obrazu k postavě

První otázka se týká toho, které rysy patří k identitě a které k určité interpretaci této identity. Tvar lebky, poměr mezi hlavou a rameny, typické držení těla nebo neobvyklé uspořádání smyslových prvků mohou být stejně rozpoznatelné jako kus oděvu. Tyto rysy poskytují strukturu, díky níž pozdější změny dávají smysl. Když se všechno změní najednou, divák má jen málo důvodů chápat další obraz jako další podobu téže postavy.

Humanoidi tento rozdíl zvlášť zřetelně ukazují, protože jejich těla nemusejí odpovídat anatomii lidského herce. Keramický povrch, průsvitná membrána nebo kovová konstrukce pozměněná opakovanými opravami mohou každý naznačovat jiný původ. Kloub může poukazovat na omezení pohybu; tvář bez známých očí může změnit způsob, jakým divák čte pozornost. Volba materiálů proto může nést informace o fiktivní technologii, společenském postavení nebo účelu, pro který byla bytost původně vytvořena.

Zvažte rozdíl mezi poškozením přidaným proto, aby postava působila dramaticky, a opravou, která vypadá, jako by byla provedena z jakéhokoli dostupného materiálu. Druhá možnost vyvolává otázky o okolnostech, v nichž postava žije. Někdo toto tělo udržoval a oprava nám může něco prozradit o tom, čeho si cenil. Malý, promyšlený detail může spisovateli nabídnout více než propracovaný povrch, jehož prvky spolu nijak nesouvisejí.

V Lyfera, to je jeden z důvodů, proč pracujeme s umělými identitami. Naše humanoidní sestava nabízí odlišné vizuální výchozí body, které lze rozvíjet v různých rolích. Na snímcích doprovázejících tento článek jsou stávající talenty nově interpretovány prostřednictvím fiktivních kostýmů a prostředí. Tyto scény jsou redakční koncepty, ale tváře a jejich charakteristické struktury pocházejí z identit, které už jsou v sestavě zastoupeny.

Kontinuita se stává součástí designu

Generativní nástroje umožňují zkoumat alternativy, zatímco se postava stále definuje. Režisér může porovnat obřadní kostým s praktickým, zasadit postavu do neznámého podnebí nebo zkoumat, jak by se tělo mohlo změnit po letech používání. Hodnota těchto experimentů závisí na tom, zda odpovídají na tvůrčí otázku. Vytváření většího množství variant samo o sobě neznamená, že je postava propracovanější.

Užitečnou otázkou je, zda zůstane identifikační rys čitelný i po změně kontextu. Hranatá hlava může na jednolitém pozadí působit výrazně, ale v husté architektuře zaniknout. Jemný vzor na kůži může být důležitý v detailním záběru a ve vzdáleném záběru téměř nic nepřidat. Když tyto rozdíly uvidí včas, umělecký vedoucí může rozhodnout, které rysy mají zajišťovat rozpoznatelnost v jednotlivých měřítkách.

Rámec identity Lyfera, včetně Soul, Passport a vizuálních referencí, dává této práci organizační princip popsaný v Jak to funguje. Identita poskytuje referenční bod pro následná zobrazení. Nelze si to však plést se zárukou, že každý vygenerovaný snímek zachová všechny rysy: kontinuita stále vyžaduje porovnávání, výběr a opravy.

Pro produkci je toto rozlišení důležité, protože záměrná proměna a náhodná nekonzistence mohou zpočátku vypadat podobně. Chybějící obličejová destička může být důsledkem události v příběhu, nebo jen výsledkem generování, které nedokázalo zachovat design. Schválená reference a záznam zamýšlených změn týmu umožní tento rozdíl rozpoznat. Postava se může vyvíjet, zatímco důvody tohoto vývoje zůstanou dostupné lidem, kteří na ní pracují.

Budování světa z postavy

Dostatečně konkrétní postava může začít naznačovat svět, který ji obklopuje. Konstrukce těla předpokládá materiály, nástroje a systémy údržby. Oblečení naznačuje podnebí nebo zvyklosti. Dokonce i umístění pantu může vyvolat otázky o prostorech, pro jejichž obývání bylo dané tělo navrženo.

Budování světa tedy může postupovat směrem od jednotlivce. Místo navrhování celého vesmíru a následného hledání někoho, kdo by ho obýval, může tvůrčí tým zkoumat důsledky konstrukce postavy. Humanoid sestrojený k práci v korozivním prostředí by mohl mít chráněné mechanismy a vyměnitelné vnější povrchy. Bytost určená k tomu, aby vydržela celé století, by mohla postupně získávat vrstvy technologií z různých období a její tělo by se tak stalo záznamem společnosti, která ji udržovala v chodu.

Tento vztah může fungovat také na úrovni vizuálního rytmu. Žebrovaná struktura obličeje Inês Silveiry a vysoké lebeční prvky naznačují architektonický jazyk, který lze rozvinout do sloupů, komnat a městských siluet. Kontextový obraz v této části tuto možnost zkoumá. Prostředí je pro článek vymyšlené, není představeno jako zavedená součást historie tohoto talentu.

Taková propojení dávají fiktivnímu prostředí určitý stupeň vnitřní logiky. Vedou publikum k přesvědčení, že tělo a svět vznikly za souvisejících okolností, i když ani jedno nemá reálný protějšek. Pro science fiction je taková soudržnost často užitečnější než hromadění neznámých objektů jen proto, aby scéna působila futuristicky.

Nový materiál pro předprodukci filmu

Bezprostřední využití nezávisí na vyhlídce, že bude automaticky vygenerován celý film. Umělé identity už nyní mohou sloužit jako objekty vizuálního zkoumání: návrhy postav, kostýmní studie, key art, plakáty a obrazy, které pomáhají zprostředkovat atmosféru navrhované produkce. Každý z těchto formátů má jiný účel a užitečný obraz tento účel zpřesňuje.

Režisér může chtít porozumět vztahu mezi dvěma postavami, než se zaváže ke konkrétní scéně. Scenárista může zjistit, že pohled na fyzická omezení postavy mění akci, kterou napsal. Scénograf může koncept využít k diskusi o vztahu mezi kostýmem a prostředím. V každém případě se obraz stává něčím konkrétním, co si spolupracovníci mohou prohlédnout a v čem se mohou rozcházet.

Mezi touto prací a hotovým produkčním výstupem existuje praktická hranice. Přesvědčivý statický obraz neukazuje, jak se bude pohybovat kloub, zda lze kostým vyrobit ani zda animovaný výkon zůstane přesvědčivý v celé sekvenci. Modelování, rigging, herecký výkon, animace i compositing mají vlastní požadavky. Zde představené koncepty ukazují redakční směr; nejsou důkazem, že Lyfera poskytuje tyto produkční fáze jako jedinou službu.

S tímto rozlišením na paměti mohou humanoidní postavy vytvořené pomocí AI zpřesnit ranou kreativní diskusi. Umožňují prověřovat rozhodnutí ještě předtím, než se tato rozhodnutí promítnou do mnohem rozsáhlejší produkce.

Co následuje po vytvoření tváře

S tím, jak se přesvědčivé generované portréty stávají dostupnějšími, bude schopnost vytvořit atraktivní tvář stále méně pravděpodobně dostačujícím základem pro zapamatovatelnou postavu. Náročnější práce se týká toho, co přetrvává napříč podobami a co si s danou postavou začne spojovat publikum.

Výrazná tvář může vytvořit první dojem, ale postava si v příběhu vydobude své místo prostřednictvím vztahů, rozhodnutí a jejich důsledků. Vizuální podoba může tuto práci připravit. Může naznačit zranitelnost, zatajovat informace nebo dát fyzické změně význam, pokud tyto detaily zůstávají propojené s tím, co příběh vyjadřuje.

Právě tato možnost nás na umělých identitách zajímá. Talent může nabídnout rozpoznatelný výchozí bod pro antagonistu, cestovatele, strážce nebo bytost, jejíž role ještě nebyla napsána. The humanoidi v nabídce Lyfery lze vnímat v tomto duchu: jako identity, z nichž může vyrůst kreativní směr, přičemž výslednou postavu utvářejí lidé, kteří projekt rozvíjejí.

Další filmový hrdina může začít v Lyfeře, protože první fáze obsazování může stále častěji zahrnovat identitu vytvořenou konkrétně k tomu, aby byla prozkoumána. Zda tato identita dokáže nést celý film, bude stále záviset na příběhu a na rozhodnutích, která promění působivý vzhled v někoho, koho bude chtít publikum sledovat.